...aneb jak to všechno začalo ...

 Nemohu zapomenout, jak jsem se s velkým
kníračem setkal poprvé. Bylo to ještě v dobách socialistického státu, když jsem byl ještě jako malý
kluk na prvomájovém průvodu.Vždy jsem čekal na členy svazarmu a to na kynology.
Tam jsem poprvé viděl velkého černého knírače .Hned jsem věděl ,že takového psa bych chtěl mít.
Pamatuji si, jak tam převyšoval ostatní psy a to svou ušlechtilou a statnou postavou.
Pro mne to byl prostě šlechtic. Od té doby uplynulo mnoho let ,než jsem si své klukovské přání mohl splnit a pořídit si knírače. V době ,kdy jsem dostavěl náš nový domov, jsem se samozřejmně začal poohlížet po mém dávném snu. Volba padla na chovatelskou stanici Radinie,  od které jsem si přivezl psa Ikaros Radinie.

Od té doby jsem se aktivně zapojil do radostí, ale i strastí sportovní kynologie a musím říct , že mi to Ikárek ze začátku vůbec neulehčoval.Zkrotit jeho nezkrotný temperament byl i pro pokročilé kynology oříšek s velmi tvrdou skořápkou. Mezi tím jsem začal navštěvovat kynologické cvičiště ZKO Planá u Mariánských Lázní, kde jsme po malých nezdarech složily zatím zkoušky z výkonu ZM,ZVV1,ZVV2, IPO 1 a rádi bychom s Ikárkem pokračovali. A protože jsem člověk ctižádostivý, nezůstalo jen u psa a pořídil jsem Ikarovi kamarádku z Ruské chovatelské stanice Gently Born Roxanu po velmi úspěšných rodičích a to ve světovém měřítku! Netrvalo dlouho, a pořídil jsem další pracovně nadanou fenku Bluberry Hano Veto. Již nestojí nic v cestě k úspěšnému chovu kníračů v založené CHS Od Dyleňské hory.